V létě 2019 jsem se v rámci Interrail tour "Balkán" podíval také do Soluně, Skopje a Bělehradu. Ještě před několika lety jezdil mezi těmito třemi městy nepřetržitý noční vlak. Gab. Protože v době mé cesty jezdil pouze ze Severní Makedonie přes Skopje do Bělehradu a v současné době bohužel nejezdí vůbec. Jaké jsou alternativy, se můžete dozvědět zde.
Na rail.cc se již objevila zpráva o Hellas Expressu v době, kdy ještě jezdil do Soluně. Podívejte se tam!
Tento blog je tedy aktualizací Floova blogu, ale bohužel je již zastaralý, protože vlak je v současné době zrušen (od roku 2024).
Situace v roce 2019
Vlak jezdí pouze v obou směrech z/do "Gevgelija" (v jiných zápisech také: "Gengelija") na řecko-severomakedonské hranici. Důvodem je uprchlická krize a hraniční kontroly na vnější hranici EU. Vlak jezdí pouze v létě. Ze Soluně do Gevgeliji a zpět však jezdí náhradní autobusová doprava, která by měla na vlak rovněž počkat. V Bělehradě je až do odvolání konečná zastávka "Topcider" za městem. Lze se k ní dostat tramvají.
Provozní dny: 13. června - 21. září
Nalezeno v aplikaci DB Navigator. Tam najdete srbské stanice, například "Topcider", ale ne makedonské stanice.
Jízdní řády se mírně změnily a najdete je v další části.
Jízdní řády (od roku 2019)
Odjezd v 18:23 autobusem ze Soluně vpravo od hlavního vchodu. Přejezd hranice do Severní Makedonie včetně pasové kontroly. Může dojít ke zpoždění, ale vlak by měl čekat v Gevgeliji. Odjezd ze Skopje ve 22:19. Příjezd do Bělehradu v 08:13 podle plánu.
Odjezd v 18:35 z Topcideru, příjezd do Skopje v 04:25 a další cesta v 04:45. Příjezd do Geveglije v 06:51. Zde přestup na autobus do Soluně. Příjezd v 10:08. Hodiny jsou posunuty o hodinu dopředu.
Velmi důležité je, jak napsal i Flo ve svém blogu: všechny časy jízdy jsou relativní. Další vlakové spoje si plánujte s alespoň dvouhodinovou rezervou - minimálně dvě hodiny, pokud možno více! Jste na Balkáně, kde hodiny běží jinak!
V roce 2024 už bohužel vlak jezdit nebude. Jaká škoda!
Vstupenky a alternativy
Interrail Pass si můžete koupit koupit zde na našich webových stránkách.
Osobně neznám nikoho, kdo by tímto vlakem cestoval bez Interrail Passu 😉 Existují ale i normální jízdenky. Cena by se měla pohybovat kolem 35 EUR za jednosměrnou cestu a 54 EUR za zpáteční cestu. Přesnou cenu najdete ve Floově blogu.
Bohužel nemohu s jistotou říci, zda je cena stále aktuální, ale nemohla se výrazně změnit.
K dispozici je také Balkan Flexi Pass, se kterým můžete tento vlak také využít. Platí v Bulharsku, Řecku, Černé Hoře, Severní Makedonii, Rumunsku, Srbsku a Turecku.
Protože vlak v současné době nejezdí, je lepší přestoupit například na autobus. Flixbus.
Jízdenka na autobus stojí přibližně 35 EUR, cesta trvá 6 až 7 hodin a denně se uskuteční více než pět spojů. Mezi ně patří i jízdy autobusem, které jsou obdobné jako jízdy nočním vlakem. Upozorňujeme, že zdejší autobusy obvykle nemají logo Flixbus a za zavazadla se připlácí (1-5 EUR).
Pokud opravdu chcete cestovat vlakem, z Niše/Niš/Niš do Beogradu jezdí 4 spoje denně (doba jízdy 5 až 7 hodin). Jízdní řády najdete na Srbské železnice.
Interrail
S jízdenkou Interrail Global Pass můžete využívat vlak i navazující autobusy.
V sedadlovém voze se příplatek neplatí.
Rezervace v lehátkovém voze stojí 6 EUR, které je nejlépe zaplatit přímo průvodčímu lehátkového vozu při nástupu.. Někdy se říká, že je to dokonce méně, někteří říkali, že průvodčí si účtoval více podle své nálady. Možná ho můžete uplatit za soukromé kupé, kdo ví. Tři moji známí zaplatili 10 EUR za celé kupé. Malé dobrodružství, o kterém vám budu za chvíli vyprávět.
Cesta vlakem ze Skopje do Bělehradu: prehistorie
Opět malá historie. Před touto cestou jsem se zastavil ve Skopji a Prištině a předtím opět v Soluni. Cestoval jsem tedy také ze Soluně do Skopje a vlak jsem využil jako denní přestup. O této cestě si můžete přečíst zde.
V Soluni na nádraží jsem se nedozvěděl, jak funguje rezervace lehátka. Myslím (ale nejsem si tím jistý), že místenky si můžete koupit pouze na nádraží a pak musíte zaplatit příplatek ve vlaku.
Při cestě do Skopje jsem se průvodčího zeptal, jak funguje lehátkový vůz. Krátce po odjezdu z Gevgelije (také se zpožděním) jsem přešel ze sedacího vozu do lehátkového. Právě když jsem se chystal položit svou otázku, přivítala mě přátelská odpověď: "Co máte za problém? Jděte pryč" se silným srbským přízvukem. Myslím, že jste z mé strany rozpoznali ironii. Průvodčí se naopak tvářil naprosto vážně. Říkal jsem si, že snad jedná s cestujícími, kteří nastoupili do vlaku, kteří museli zaplatit za rezervaci a kterým musel přidělit lůžka a povlečení. Prozatím jsem odešel a doufal, že se uklidní, až to později zkusím znovu.
Otočme čas trochu dopředu.
Druhý pokus. Tentokrát se ozvalo "Co chceš?" stejným tónem hlasu. Myslím, že potom přišlo i "jdi!". Snažil jsem se co nejvíc dát najevo, že nemám v úmyslu ublížit. To se mi, řekněme, mírně dařilo. Moc toho nevysvětlil, možná mi ani nerozuměl. Myslím, že se mi z něj podařilo alespoň vymámit, že rezervace opravdu stojí jen 6 eur a že byste sem měli "prostě přijít" hned, jak se dostanete dovnitř. No dobře. Koneckonců.
Znovu jsem si sedl do kupé, které bylo na balkánské poměry téměř první třídou. Vlak má pouze 3 vagony. Dva vozy 2. třídy se sedadly, z nichž jeden je otevřený, a jedno kupé. A lehátkový vůz. Více o cestě v lehátkovém voze ze Soluně do Skopje si můžete přečíst zde.
Nyní se zaměříme na cestu do Bělehradu.
Letištní vůz Hellas Express a cesta ze Skopje
Ve Skopje je večer. Na nádraží se dostávám včas. Říkám si, že by to asi byla ztráta času, kdyby měl můj vlak zpoždění. Ve tmě je už z dálky poznat nádraží, které je označeno cyrilicí "Schelesnizka Stanica", pokud to dokážu správně přeložit do latinky. Znamená to: Železniční stanice.
Nádraží ve Skopje.
Budova je skutečně velmi funkční a rozumná. Nádraží a velkou část města navrhl "Kenzo Tange", japonský architekt, který po velkém zemětřesení ve Skopje přestavěl část města v tzv. brutalistickém stylu. Nádraží se nachází nad jednou z hlavních silnic, má kapacitu tuším 8 kolejí, což by bez problémů stačilo, a pod ním je hlavní městské autobusové nádraží včetně dálkových autobusů. Jak jsem řekl, možná ne zrovna krásné, ale dopravně snadno dostupné, dobrá nádražní infrastruktura s pokladnami a velkými čekárnami atd.... ...
.... Jenže to vše se téměř nepoužívá. Nahoře jsou některé koleje odstraněny, čekárna se téměř nepoužívá, protože neodjíždějí žádné vlaky, a dokonce i ve francouzském článku na Wikipedii o hlavním nádraží ve Skopje se píše, že eskalátory nefungují. Mohu říci: je to pravda!
Bohužel, všechno zde už má lepší časy za sebou. Stačí se podívat na tabuli s odjezdy, kde jsou uvedeny, věřte nebo ne, všechny vlaky, které zde jezdí:
Nabídka jízdních řádů ze Skopje.
Koneckonců čínské společnosti oznámily, že zásadním způsobem obnoví a rozšíří hlavní železniční trať ze Soluně do Bělehradu a dále do Budapešti, což rovněž výrazně zkrátí jízdní doby. Mezi Bělehradem a Budapeští se již staví. Zde je to ještě daleko.
Můj vlak má také 100 minut zpoždění. Na displeji se přepíná z latinky na cyrilici. Při odjezdu by to mělo být jen 85 minut, protože vlak tu skutečně stojí 15 minut, což při zpoždění nedělá.
Pak čekám dole v autobusové čekárně, kde je chladněji než v nádražní čekárně. Povídám si s Američanem, který se nedávno přestěhoval do Kolína nad Rýnem.
Autobusový přístřešek před autobusovým nádražím pod skopským nádražím.
Když přijde čas, jdeme na nástupiště. Tam stojí starý lehátkový vůz, ale s naším vlakem nemá nic společného. V dřívějších dobách byl ve Skopje ještě přistavený vagón, ale teď už ne. Krátce se procházím po nástupišti. Když se podíváte z přístřešku na jedné straně, uvidíte zářící tisíciletý kříž "Sredno Vodno", kde jsem byl před několika dny. Skvělý výletní cíl!
Po krátkém čekání přijíždí vlak. Nastupujeme do lehátkového vozu. Tři hádanky, kdo tam má službu. Nechvalně proslulý průvodčí lehátkového vozu! To je ale štěstí! A řeknu vám: má zase skvělou náladu... Nejdřív jsem se snažil trochu protlačit dovnitř z obavy, aby nebylo dost lůžek. Ale nebylo tomu tak. Nedokážu však říct, co by se stalo, kdyby poptávka opravdu převyšovala nabídku...
Potkávám dalšího Američana, kterého jsem náhodou potkal na poště ve městě během dne. Také si vzpomíná. Žije v Srbsku, mluví srbsky a zdá se, že si s průvodčím v tomto jazyce rozumí lépe, i když říká, že ve skutečnosti mluví makedonsky. Oba nás posadí do kupé se dvěma řeckými chlapci, kteří s námi cestují už od Soluně. Protože je tu opravdu horko, rozhodl se Američan Jeremy otevřít okno. Všichni souhlasili, ale já jsem netušil, že se mi to později stane osudným. Zanedlouho přichází průvodčí a vybírá 6 EUR.
K dispozici je přikrývka, ale žádné prostěradlo. Poprvé v nočním vlaku spím na holé posteli. To mi tolik nevadí, ale hned se objevují nové problémy. Chtěl jsem požádat o klidné spaní, protože se blížíme k půlnoci. Jeremy byl ale toho názoru, že brzy přijdou hraniční kontroly a stejně nás vzbudí. Takže nemělo cenu jít spát. Potom by nás čekalo "nějakých pěkných osm hodin spánku", říkal. Ale já jsem s jistotou věděl, že to bude trvat ještě asi hodinu, jak bylo naplánováno. A těch 8 hodin by mně osobně stačilo jen tak tak, bez ohledu na srbské železniční podmínky, které by způsobily podivný hluk. Bylo to ještě lepší. Jeremy byl také toho názoru, že bychom rozhodně měli nechat celou noc otevřené okno, protože "hned je horko". Ale my už jsme se ochladili na venkovní teplotu. Ukázalo se, že je velmi sobecký. Zkouším se zeptat, jestli si můžu vyměnit kupé. Jeremy to dokonce chápe a snaží se zeptat průvodčího. Ale jemu se samozřejmě nechce. Jsem trochu naštvaná, protože v ostatních kupé bylo ještě dost volných míst. Dál vzadu bylo dokonce jedno úplně prázdné. Co to sakra je. Moje očekávání klesá... Zastavujeme na volné trati. Všichni ostatní v kupé se živě baví, vyměňují si řecké a srbské "raki", druh pálenky. Musíme tam stát už pěknou chvíli. Před námi se rozbil vlak, říká Američan. Je asi půl jedné nebo dvě ráno, když se po hraniční kontrole dostáváme do postele. Dokonce i Jeremy opravuje svůj výrok na "nějakých pěkných 6 hodin spánku" - 6 hodin spánku. Přece jenom, plus to zpoždění. Alespoň usínám rychle.
Ale nejenže je přes otevřené okno velmi hlasitý, ale v určitém okamžiku se probudím a třesu se. Oblékám si několik svetrů a bundu, přesto mrznu. Divím se, jak to ostatní vydrží. A kde se má vzít to teplo, o kterém Jeremy mluvil, když je noc a venku jen patnáct stupňů. V jednu chvíli tiše zavírám okno. Když se Američan ráno probudí, zase ho otevře. Vlastně spím docela dobře šest hodin, ale ráno jsem velmi neklidný a je mi zima, takže je to dost využitá noc. Špunty do uší a maska na spaní odvádějí dobrou práci.
Takže můj tip pro okna v nočních vlacích (na základě zkušeností z více než 20 nočních cest vlakem): večer pořádně větrejte! Pokud je tehdy zima, vlak se sám od sebe nezahřeje. A vaše tělo se během spánku stejně ochladí.
Do Bělehradu-Topcideru přijíždíme kolem 10.45 hodin. Asi 150 minut zpoždění. Upřímně řečeno, zajímalo by mě, co vlak vlastně dohnal. Byl jsem si jistý, že zpoždění bylo mezitím více.
Z Topcideru do Bělehradu
Jak jsem řekl, stanice je venku. Hlavní nádraží ve městě bylo loni uzavřeno a vlaky mají někdy zastavovat na nádraží Bělehrad-Centar = Bělehrad-Prokop. Ale údajně někde chybí spojovací kolej. (Aktualizace: ta už byla vybudována).
Za prvé, Mám zpoždění certifikované tady na stanici, zázrak, že to jde relativně hladce. Ale pro reklamaci zpoždění Interrail Pass je to k ničemu, protože se to počítá jen pro EU. Pak se vydávám na cestu do města. Tramvají a vyhýbáním se jízdnému. Stejně jako loni. Protože nevím, kde sehnat lístky na tramvaj. Dokonce se mě ostatní poctiví cestující ptají, jak na to. Ale myslím, že i Jeremy jako poloviční místní cestuje na černo. Koneckonců, nemůžu za to, že vlak nejezdí do centra jako dřív. Myslím, že tato výmluva spojená s neznalostí by se v případě pochybností uplatnila, to mi říká můj balkánský instinkt.
Stačí jít na zastávku, zeptat se lidí, kterým směrem je "Beograd", a nastoupit do další tramvaje. Tip: Beograd je ve směru, kterým by vlak pokračoval, kdyby jel.
V případě potřeby se vydejte na hlavní nádraží "Glavna" nebo se znovu zeptejte lidí. Možná ne nutně u strojvedoucího.
Doufám, že se vám můj blog líbil! Pokud v nejbližší době plánujete cestu Interrail nebo hledáte jízdenky na vlak, využijte prosím naše rezervační odkazy zde v blogu nebo na webových stránkách. Tímto způsobem získáme malou provizi jako poděkování za náš bezplatný obsah. Cena samozřejmě zůstává stejná. V opačném případě nás neváhejte doporučit! Tak zase někdy příště! 🙂
Důležité odkazy
Jízdní řád / doba jízdy od 10 hodin: Srbské železnice
Koupit jízdenky na vlak od 35 EUR: jednoduše u pokladny.
Koupit jízdenky na autobus - protože noční vlak v současné době není špatný - od 35 EUR: Flixbus
Rezervace hotelu: Booking.com
DE 
AR 
BG 
DA 
EN 
ET 
FI 
FR 
EL 
IT 
JA 
KO 
LV 
LT 
NL 
NB 
PL 
PT 
RO 
RU 
SV 
SK 
SL 
ES 
CS 
TR 
UK 
HU 
